Znak JAWAjízdy Všichni v Estonsku  
maryjans 30.6.2011
natalial 30.6.2011
hughwarr 30.6.2011
ethelalw 30.6.2011
louielea 30.6.2011
agathapo 30.6.2011
juliatho 30.6.2011
osmondfe 30.6.2011
danniedr 30.6.2011
jasperol 30.6.2011

Články o JAWAjízdě. Reportáže stejně jako plánování.
 
Autor : JardaM
Číslo článku : 12
Audience : Default
Verze 2.04.02
Datum zveřejnění: 26.3.2006 18:30:50
Přečteno : 4578

JAWAjízda III se uskutečnila v termínu 2.-13. července 2002. Trasa vedla přes Slovensko do Polska. Trasa nebyla nijak plánovaná a jejím logickým cílem se stalo Baltské moře. Škoda byla, že něco zajímavého jsme mohli vidět jen náhodou, protože nikdo vlastně netušil, kam se jede. Na druhou stranu má jízdo na slepo i svoje klady.

V následujícím textu najdeš mapky jednotlivých tras s krátkým popisem. Text bohužel není dokončený ...


Celková trasa

Ujeté kilometry
MístoKilometry
Jablonec nad Nisou0
Bešeňová [SK]472
Podlesok160
Kokošovce140
Bojanovo [PL]263
Gabin, kemp u jezera370
Sobieszewo339
výlet do Gdaňsku73
výlet na "kosu"105
Slupca [PL]386
Jeseník 333
Zubštejn204
Jablonec nad Nisou224
Celkem3069


2. července 2002 - Den první

Den první

Letošní JAWAJÍZDU jsem začínal se čtyřdenním zpožděním. Oficiální zahájení v sobotu 29.7. jsem nestihl kvůli školním povinnostem, v úterý jsem dělal poslední předprázdninovou zkoušku. Z Jablonce nad Nisou jsem tedy vyjížděl 14:50 s plánem dohnat partu v termálních lázních Bešeňová (SK) asi 140 km za hranicemi. Podle elektronické mapy celá "etapa" měřila 451 km. Do cíle cesty jsem dorazil kolem půl jedné v noci, tachometr ukázal 472 km, z toho přes 300 km v dešti a asi 150 km potmě.

Ubytování v turistické ubytovně v Liptoském Michalovi (hned vedle Bešeňové), je to směrem od hlavní silnice na Poprad jeden z prvních domů vlevo. Velice přátelská majitelka nás nechala spát na pozemku u ubytovny, případně v hlavní chodbě. Za nocleh si řekla asi 50 Ks. Možnost použití WC, sprch a kuchyně, vše perfektní.

3. července 2002 - Den druhý

Den druhý

Po průjezdech Liptovským Mikulášem a Popradem jsme zavítali do Slovenského Ráje, konkrétně do Dobšinské ľadové jeskyně. Na hlídaném parkovišti u silnice přímo pod jeskyní stojí parkovné 80 Ks / motocykl v přilehlé restauraci je podobně draho. Ovšem jen o pár set metrů zpět po silnici č.67 vede vlevo do kopce šotolinová cesta k hotelu s restaurací, kde jsou ceny nesrovnatelně příznivější a parkování zdarma. Přímo odsud se dá také dojít ke vstupu do jeskyně. Vstupné činí 100 Ks, prohlídka prý "nic moc". Na zmiňované silnici č.67 (směr od Stratené) za železničním přejezdem je odbočka doprava (rovněž přes koleje). Silnička vedoucí napříč Slovenským Rájem směrem na Hrabušice a dále Spišský Štvrtok (přípoj k E50 z Popradu) nabízí prudká stoupání i klesání, ostré zatáčky a serpentýný a občas i velmi krásné výhledy. Ovšem nalezneme zde také požehnaně děr a v jedné vracečce mě nemile překvapila Karosa. Na konci této silnice nedaleko obce Hrabušice se nachází kemp Podlesok, cen úměrných turistické atraktivitě tohoto místa, sociálního vybavení spíše průměrného až horšího.

4. července 2002 - Den třetí

Den třetí

Z této etapy stojí za zmínku nejdříve zřícenina obrovského Spišského Hradu přístupného ze Spišského Podhradí, ale byl to pro naše líné motorkářské kosti příliš velký kopec. Na silnici č. 547 jsme někde mezi Spišskými Vlachy a Krompachy po pravé straně míjeli hard-core cikánskou osadu s dřevěno-plechovými chatrčemi až domy typické cikánské architektury "na čestné slovo". Stálo to za fotku, ale nikdo se neodvážil zastavit J. Za Klenovem jsme, spíše omylem, odbočili doprava a za vesnicí Ľubovec jsme v čísi mapě našli zakreslenou polňačku vedoucí kamsi na silnici č.65 nejspíš k obci Kendice, kde měl být kemp, cíl naší cesty. Ovšem hned po prudkém šotolinovém až kamenitém sestupu ze silnice nás o iluze připravil asi 15metrový brod s rozbitými panely na dně a hloubkou přes půl metru. Jednu mašinu jsme utopili a následně raději pokračovali dál po silnici směr Prešov. Po nekonečném blouděním večerním městem a marném hledáním odbočky na Haniska a Kendice jsme skončili za městem ve vesnici Kokošovce. Vpravo dole pod silnicí u, pro nás, bezejmenné vodní nádrže jsme objevili dávno zrušený kemp, dnes veřejné tábořiště. Teprve svítání druhého dne nám odkrylo velkou louku s ohništi, odpadky a plevelem zarostlým antukovým hřištěm. Sociální vybavení pochopitelně žádné, zato zadarmo, bez problémů a se zpěvem opilé slovenské mládeže nesoucím se neprostupnou tmou, umožňující kvalitní výhled na hvězdy.

5. července 2002 - Den čtvrtý

Den čtvrtý

Cílem tohoto dne byl především Dukelský průsmyk, překročení Slovensko - Polské hranice a dojetí co možná nejdále Polským územím severním směrem s nalezením ubytování dosahující kvalit alespoň předešlé noci. Za Svidníkem, několik kilometrů před samotným hraničním přechodem Barwinek (PL) vede, hned za poněkud megalomanským pomníkem s dvěma tanky, sovětským a německým, vlevo odbočka do Údolí smrti, památná to bojiště 2. světové války. Ze silničky se nám naskýtají surrealistické pohledy na pozdější verze sovětských tanků T-34 "zaparkovaných" v obilí na kopcích kolem. Železné "pojízdné rakve" na betonových podstavcích občas doplňuje hrob udatného rudoarmějce, který zde jistě hrdinně ukončil svůj válkou poznamenaný život. Vojáky tehdejší německé říše připomíná jen jedna polní houfnice a malinký obrněný transportér. Z pochopitelných důvodů jim v době vzniku tohoto chudého muzea pod otevřenou oblohou, kterou bych tipoval na padesátá léta, nemohla být vzdána větší pocta. Jen asi jeden kilometr před čárou pak ještě nelze přehlédnout sovětský Šturmovik a výše ve stráni pak jeho zdatného protivníka, velmi zachovalý protiletecký kanón, slavný německý FLAK 88mm a těžký kulomet MG-42, taktéž v protiletecké úpravě. Přechod hranice na celnici Barwinek celkem v pohodě. Museli jsme ukázat pas, techničák i zelenou kartu, jedné motorce se podařilo přejít s cizí zelenou kartou, kterou měli pohraničníci chvíli předtím před očima. Navzdory varování mého "šestého smyslu" jsem přímo na hranicích vyměnil 1000 Kč za 120 Zlotych (Neřádů), tedy v kurzu 1 Zl = 8,333 Kč. Potrestání přišlo o několik (set) kilometrů dále ve městě Radom, kde směnárny nabízely výměnu až v poměru 1 Zl ku 7,7 Kč, tzn. 130 Zl za 1000 Kč. Ten den se mi také podařilo objevit několik prvních, pro mě často velmi překvapivých, zjištění o Polsku (viz. Postřehy). Až do města Rzeszów asi 100 km za hranicemi jsem zůstával typicky skeptický k tvrzení, že "Polsko je totální placka.", ovšem cestou dál po silnici č.9 na Radom mi doslova spadla čelist. Nocleh jsme tentokrát našli ve vesnici Bojanów ve zrušeném chatovém kempu, který si pod svá ochranná křídla vzala jakási křesťanská charita a založila v něm dětský tábor či domov. Pro mě bylo trochu zklamáním jen to, že jsme poněkud přespříliš štědře odpověděli na napřaženou dlaň požadující dobrovolný přízpěvek za ubytování a "darovali bohu" za 10 motocyklů a 12 osob, možnost použití společných sociálních zařízení a večerní a ranní hrnec horkého čaje 100 Zl.

6. července 2002 - Den pátý

Den pátý

Tento den začal dotankováním paliva na "stanici paliv" zpět na státní silnici a společnou a celkem poklidnou debatou o tom, zda navštívit hlavní město Polska či nikoliv. Nakonec zvítězily argumenty o nekonečném bloudění v Prešově, který je podle mých chabých předpokladů minimálně 50x menší než Warszawa a průjezd městem byl tedy zamítnut. Po celkem dlouhém sjížděním celé skupiny ve městě Radom, jehož jméno jakoby pocházelo z příběhu o post-apokalyptickém světě vzpamatovávajícím se z nukleární války, jsme pokračovali po státovce E77 neboli silnici č.7 směrem na hlavní město a odbočili vlevo v městě Grójec na okresku směrem na Mszczonów, Sochaczew a Gabin. Brzo se ovšem ukázalo, že na mapě velmi nevinně vypadající silnice byla tranzitním obchvatem samotné Warszawy a kromě nechutné hustoty kamionů v obou směrech nám dala tvrdě pocítit i na Polsko atypicky hluboké vyjeté koleje ve vozovce, které místy dosahovali téměř světlé výšky našich motocyklů. Tentokrát jsme na konci cesty objevili opravdu perfektní kemp u jezera nedaleko malého rekreačního a rybářského městečka Zdwórz. Cena 7 Zl za osobu, motocykl a stan zdarma, nám teprve otevřela oči co se týče průměrné ceny vnitrozemských Polských kempů. Místo bylo rozděleno na dvě části a my jsme dobrovolně a zcela automaticky zvolili oblast bez předepsaného nočního klidu, aniž jsme tušili, jakápak pařba nás v noci čeká. Uprostřed se nacházela kempingová restaurace se slušným výběrem jídel za překvapivě příznivé ceny a točeným pivem. Na verandě se stoly pak hlavně naším přičiněním vyhrával do pozdních nočních hodin "džůboks", zpívalo se, tančilo a pilo, až z toho mnohé ráno pěkně bolela palice

7. července 2002 - Den šestý

Den šestý

Po těžkém ránu se odjíždělo až kolem poledního. Měli jsme obavy, jestli je možné za odpoledne dorazit až k moři. Přece jen nás čekalo ještě něco kolem 340 km. V Plocku jsme se napojili na silnici č. 62 vedoucí na Toruń, kde začíná hlavní tah, silnice č.1, na Gdańsk. Zpestřením tohoto dne se stalo setkání s Polskými junáky na Junácích. Byli to jedni z mála motorkářů, které jsme za celou cestu přes Polsko potkali. A ikdyž vlastně nevím, jestli to bylo způsobeno podobností našich strojů (Junák se velmi podobá panelce, nebýt 4taktního motoru), padli jsme si do noty. Pokecali jsme, Márty dokonce neodolal a musel si jednoho Junáka projet.

8. července 2002 - Den sedmý

Den sedmý
Text neexistuje.
9. července 2002 - Den osmý

Den osmý
Text neexistuje.
10. července 2002 - Den devátý

Den devátý
Text neexistuje.
11. července 2002 - Den desátý

Den desátý
Text neexistuje.
12. července 2002 - Den jedenáctý

Den jedenáctý
Text neexistuje.

0
Stránka vhodná pro tisk Poslat článek
Komentář je vlastnictvím jeho autora. Neodpovídáme za jeho obsah.
Poslal Vlákno

Hledat
Uživatel:

Heslo:


Poslat heslo

Registrace!
Koukni na fotky
 Server běží na systému XOOPS 2.0.15 © 2001-2003 The XOOPS Project