Znak JAWAjízdy Všichni v Estonsku  
maryjans 30.6.2011
natalial 30.6.2011
hughwarr 30.6.2011
ethelalw 30.6.2011
louielea 30.6.2011
agathapo 30.6.2011
juliatho 30.6.2011
osmondfe 30.6.2011
danniedr 30.6.2011
jasperol 30.6.2011

 
Autor : romixx
Číslo článku : 11
Audience : Default
Verze 1.00.01
Datum zveřejnění: 22.3.2006 21:22:32
Přečteno : 4923

Zakarpatská oblast je nejzápadnější oblast Ukrajiny.V letech 1919-1938 patřila usnesením mírové smlouvy saint-germanské a trianonské Československu (viz článek Podkarpatská Rus). Oblast hraničí na západě s SR, na jihu s Maďarskem a Rumunskem a na severu s Ukrajinou. Na jihu je Panonská nížina a na severu Karpaty. Nejvýznamější řekou je Tisa u hranic s Maďarskem. Obyvatelé jsou Rusíni, kteří hovoří rusínštinou. Nábožensky jsou řeckokatoličtí.

Trocha politiky:

Během první světové války uzavřeli představitelé rusínské emigrace pod vedením právníka Grigorije Žatkoviče dohodu s Tomášem G. Masarykem na jejímž základě měla být zdejší, do té doby Maďary národnostně utlačovaná oblast dosavadních Uher, začleněna do budoucího Československa jako její autonomní část - Podkarpatská Rus..
V prosinci 1918 odjela rusínská delegace do Budapešti za Milanem Hodžou, který tam jednal s maďarskou vládou, a tlumočila mu většinový názor, že se podkarpatská země hodlá odloučit od Maďarska a připojit se buď k Ukrajině nebo k Československu.
Dne 10. září 1919 pak byla uzavřena mírová smlouva v Saint-Germain, podle níž se Podkarpatská Rus stala součástí Československa jako autonomní země s vlastním sněmem, který měl mít zákonodárnou moc v otázkách místní samosprávy, školství, náboženství apod. Desátý článek Smlouvy stanoví: "Československo se zavazuje, že zřídí území Rusínů jihokarpatských v hranicích, určených čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, v rámci státu československého jako samosprávnou jednotku, která bude vybavena nejširší samosprávou slučitelnou s jednotností státu československého." Mezinárodněprávní uznání připojení Podkarpatské Rusi k Československu potvrdila i trianonská mírová smlouva, podepsaná 4. června 1920.

Trocha faktů:

Nikdy v dějinách neprožila Podkarpatská Rus takový vzestup jako v letech 1919 - 1939. Neblahé dědictví chudoby materiální i duchovní, bída, negramotnost, nemoce, nízká úroveň průmyslové i zemědělské produkce - to všechno podstatně ztěžovalo další cestu. V okolních státech se nastolily polodiktátorské režimy, v nedalekém Sovětském svazu řádil hladomor a krvavá Leninova revoluce vyhlazovala politické odpůrce. Československo a Podkarpatsko však zůstaly ostrovem demokracie a vzestupu (!!!). Rozvinul se společenský a politický život dosud v této zemi nevídaný. Připravovaly se podmínky pro autonomii země, v Užhorodě i v jiných městech byly postaveny vládní a správní budovy, které sloužily místním potřebám a v nichž měly začít fungovat sněm i vláda. Otevíraly se nové školy postavily se silnice a mosty, železnice i vodní díla. České stopy tu jsou i po šedesáti letech patrné.  Za dvě desetiletí první republiky sem hlavně z Čech přišlo kolem pětatřiceti tisíc lidí, inženýrů, stavitelů silnic a železnic, lékařů, učitelů, ale i četníků nebo státních úřadníků, kteří se snažili nejzaostalejší část republiky pozvednout. Z Užhorodu i Mukačeva se stala výstavná města s nemocnicemi i celými obytnými čtvrtěmi, vznikly zde továrny, kamenolomy, cementárny a chemičky.


sídlo guvernéra
     


policejní ředitelství

poštovní úřad


 

Lid Podkarpatské Rusi vděčný za to, že mohl žít v rámci ČSR, a proto při oslavách desátého výročí spojení Podkarpatské Rusi s Československem v roce 1929 daroval Praze roubený kostelík sv. Michala z Medvedovců u Mukačeva. Na náklady podkarpatského lidu byl kostelík přenesen na pražský Petřín, kde stojí dodnes.


Trocha statistiky:  

Zde je několik statistických údajů ze třicátých let, které mohou částečně nastínit skutečný stav věcí v této zemi. Hustota osídlení tvořila v roce 1930 v Čechách 137 osob na km2, na Podkarpatsku jen 57 obyvatel na km2. V Čechách pracovalo ze 1000 osob v zemědělství 240 lidí, na Moravě a ve Slezsku 285, na Slovensku 568 a na Podkarpatské Rusi 663 osob. V průmyslu byl index opačný: v Čechách 418, na Moravě 408, na Slovensku 24 a na Podkarpatsku rovněž 24 osob. Celkový podíl průmyslu (mimo dřevařského) činil v hospodářství země 2,2%.
Z úhrnného důchodu k roku 1930 připadalo na Čechy 24 896 miliónů, na Moravu 9 339 miliónů, na Slovensko 5 002 miliónů a na Podkarpatskou Rus jen 456 miliónů KČS. Souviselo to s tím, že na Podkarpatsku bylo v téže době jen 17 tisíc výrobních živností a podniků, kdežto v Čechách jich existovalo 25x více. 
V roce 1932 bylo v Čechách na 100 km2 70 kilometrů silnic, na Moravě 59 km, na Slovensku 30 km a na Podkarpatské Rusi 19 km.
Tři čtvrtiny země tvořily hory porostlé staletými mohutnými lesy. Polovinu veškeré plodné půdy - asi čtvrtinu země - se dalo obdělávat. Lesnictví a dřevařský průmysl, kde bylo zaměstnáno 12% obyvatelstva, se rozvíjel jen pomalu, protože chyběl podnikatelský zájem o jeho modernizaci.

Podařilo se mi sehnat pár pohlednic z doby, kdy Podkarpatská Rus tvořila součást Československa. Letos uvidíme na vlastní oči, kam to Rus dotáhla pod jhem SSSR.



romixx



Mukačevo:

 


 



  

Užhorod:













 

Chust:












Jasina:






Velký Bočkov:


 



Čop:



Ostatní:





4
Stránka vhodná pro tisk Poslat článek
Komentář je vlastnictvím jeho autora. Neodpovídáme za jeho obsah.
Poslal Vlákno

Hledat
Uživatel:

Heslo:


Poslat heslo

Registrace!
Koukni na fotky
 Server běží na systému XOOPS 2.0.15 © 2001-2003 The XOOPS Project